Hrdina

9. ledna 2013 v 18:13 | Jitřenka |  Jednorázovky

Taková delší jednorázovka,užíjte si ji.:)
P.S:Chyby a překlepy ignorujte.(přes Vánoce jsem zapomněla jak se píše,mluví a čte.:D)
P.S2:Komentáře potěší.:)

,,Pust mě ty idiote!"
,,Ale ale,naval svačinu!"
,,Nech ju bejt!A vypadni!"
,,Lidi bacha!Pan hrdina přišel,padáme!"
,,Seš v pohodě?"
,,Neprosila sem se tě o pomoc a jestli si myslíš,že ti teď padnu kolem krku,tak se pleteš!"
,,Obyčejný díky bý stačilo..."
,,Díky....musím jít....ahoj!"
,,Počkej!Jak se jmenuješ?"
,,Jmenuju se Sakura."

,,Saky co se ti stalo?"ptaly se mě holky ve škole.
,,Ale včera mě otravovali nějací kluci,zvládla bych je sama ale nějakej ňouma se do toho musel míchat."vysvětlila sem to stručně."
,,Aha.A byl aspoň hezkej?"No když o tom teďka popřemýšlím,tak byl hezkej.Vysokej,štíhlej,delší černý vlasy a uhlově černý oči.
,,Ani ne.Proč?"zalhala sem,protože pak bych musela poslouchat věci jako:"A proč sis od něj nevzala číslo?"
,,Se musím zeptat ne?"
,,Hm..."odpověděla sem na to neintresovaně a sedla si do lavice,kterou sem měla společnou s Hinatou.
,,Tak jak ses včera měla Hin."zeptala sem si aby moje jinak tichá kamarádka promluvila.
,,Dobře,myslím,že líp než ty."řekla Hinata a ukázala na mé koleno.
,,Ahá,ty myslíš tohle.To nic není,když trénuju tak mám horší zranění."Všichni si už na můj koníček Extreme Martial Arts zvykli,všichni kromě Hinaty a když sem jí začala líčit zranění,která si domů skoro po každém tréninku nosím omdlela.Aspoň nebyla nudná přestávka a půlka hodiny.Všichni učitelé na to sou už zyklí.Akorát já sem dostala sprda,protože nejčastěji do mdlob Hinatu přivedu já.
Když jsem šla ze školy,rozloučila se na křižovatce s Hinatou a omluvila se jí za bouli na čele přešla sem přechod a za rohem se objevil ten černovalsý kluk ze verejška a usmíval se na mě.
,,Ahoj."pozdravil mě a fukl si do vlasů,které mu padaly do obličeje.
,,Nazdar."řekla sem s viditelným nezájmem a obešla ho.
,,Jak se máš?A co tvooje koleno?Včera jsme se ti ani nestihl představit.Sem Itachi,Itachi Uchiha."Itachi Uchiha mě včera "zachránil"?To holkám radši nebudu říkat...
,,Hm,to je hezký já sem-"
,,Ty si Sakura Haruno,je ti 16 let,chodíš na Konožskou střední školu do 2.B."Jak to sakra ví?,,Jak to vím?Mám své zdroje."To umí číst myšlenky nebo co?Začínám se ho bát...
,,Myšlenky číst neumím ale poznám řeč těla."Tak to je boží vysvětlení!
,,Aha,to je hezký no.Skvělě sme si popovídali ale už musím jít,tak ahoj!"
,,Šla by si semnou ven?"
,,Ne a teď už musím jít!"řekla sem rázně a znova oko něj proběhla.
,,Tak se uvidíme zítra!"křičel za mnou.Jen to ne!Ale neměla sem štěstí...

,,Tak v pondělí ano?"rozloučila sem se jako každý pátek s Hinatou a s Ino rovnou před školou a utíkala na trénink.Z tréninku sem šla domů volným krokem,protože byl krásný páteční podvečer a slunce se pomalu chystalo k spánku.Na mostě,z kterého šla vidět celá Konoha,jsem se zastavila a kochala se pohledem teplý vánek mi foukal do tváře a rozhazoval vlasy.
,,Taky to tady miluješ?"ozavlo se za mnou a já se rychle otočila.Stál za mnou Itachi a usmíval se na mě.
,,Co ty tady chceš?"vyjela sem po ňem.
,,Pokud vím tak tohle je veřejné místo,můžu tu být."řekl s klidem a opřel se o most.
,,Hm..tak fajn!"řekla sem nakvašeně a dál mu nevěnovala pozonost.
,,Odpovíš mi na mou otázku?"zeptal se mě znova a posunul se blíž ke mě.Zapřemýšlela sem a pak sem si vzpomněla.
,,Ano mám tohle místo moc ráda,jinak bych tu nebyla..."Itachi se zasmál a podíval se na mě.
,,To mě mohlo napadnout.Šla by si semnou na schůzku?"zeptal se Itachi a pohladil mě po tváři.Odstrčila jsem jeho ruku a podívala se na zem.Zvedl mi bradu tak abych se mu dívala do očí.
,,Tak co?"zeptal se a usmál se na mě.
,,Když řeknu ne,tak co uděláš?"zeptala sem se tázavě.
,,Zítra to zkusím znova."řekl s klidným hlasem Itachi a díval se na mě nevinným pohledem.Co jiného mi zbývalo?
,,Ano."jeho úsměv na tváři se zvětšil.
,,Díky,tak já tě vyzvednu třeba zítra v pět hodin.Hodí se ti to?"
,,Jo hodí,tak zítra!"řekla sem rychle a rozběhla se domů.Cítila sem Itachiho pohled na svých zádech.
Když sem přišla domů,hodila sem tašku do kouta a praskla sebou na postel.Moje myšlenky okupoval jen Itachi.Ale proč chce jít zítra ven zrovna semnou?Chce ho Karin a vůbec Uchiha může mít holku jakou bude chtít...Celý večer sem nad tím přemýšlela a byla to dokonce moje poslední myšlenka,když sem usínala.
Ráno sem se zbudila docela zničená,trénink mě dost vyčerpal a přemýšlení o Itachim tomu přidalo.Ještě,že byla sobota.
V pyžamu sem se nasnídala na terase,abych si užila čerstvého vzduchu a pak se naložila do vany,kde sem byla dokud se z horké vody nestala vlažná.Celé ráno proběhlo absolutně v klidu,po obědě sem začala být trochu nervózní a ve čtyři hodiny sem začala panikařit.Zjistila sem totiž,že nemám co na sebe!Takový šok!Nakonec sem se uklidnila tím,že stejně neříjde.Ale kdyby náhodou,hodila sem na sebe bílé rozevláte šaty,které měli úplně dole dva tenké růžové proužky.Vlasy sem si upravila do dvou drdůlků.
,,Kam se chystáš?"zeptala se mě moje sestra,když sem stála v koupelně před zrcadlem.
,,Jdu ven..."řekla sem a nevěnovala jí dál pozornost.
,,A s kým?"vyzvídala Temari dál.
,,S jedním klukem."odpověděla sem a vyšla z koupelny.Temari šla za mnou.
,,A kdo to je?Kolik mu je?Kam chodí na školu?Znáš jeho rodiče?"Zahrnula mě Temari otázkami a čekala až jí na ně odpovím.Nic jiného mi nezbývalo,protože by mě s tím otravovala celý víkend.
,,Jeho rodiče neznám,nevím kam chodí na školu a ani nevím kolik mu je."Temari se celou dobu šklebila ale věděla sem,že až jí řeknu s jakým klukem jdu ven škleb jí zmizí.,,Jo a jmenuje se Itachi Uchiha."Měla sem pravdu!Temari spadla čelist a radši už se na nic neptala.Jen sem pokrčila ruce a šla do svého pokoje.
Bylo 16:59 a ozval se domovní zvonek.Vystřelila sem ze svého pokoje ke dveřím ale Temari mě předběhla.
,,Ahoj,můžu ti pomoct?řekla Temari svůdným hlasem a naklonila se aby měl Itachi dobrý výhlled do jejího výstřihu.
,,Ahoj,je Sakura doma?"přešel Itachi k věci a Temarina výstřihu si nevšímal.
,,Jo je!"odsekla Temari a naštvaně zašla zpátzky do domu
,,Ahoj."řekla sem nejistě.
,,Ahoj.Moc ti to sluší."usmál se Itachi,vzal moji ruku a políbil ji.
,,Jak si věděl kde bydlím?"zeptala sem se ale odpověď mi byla docela jasná.
,,Myslím,že už tušíš co odpovím."zasmál se zase a já se začala do toho zvonivého smichu zamilovávat.
,,Máš svoje kontakty."odpověděla sem.Sice jsem se usmála ale zamrazilo mě.Ty jeho kontakty zjistí opravdu všechno...
,,Máš na mě nějaké otázky?"zeptal se Itachi po chvilce trapného ticha.
,,No vlastně ano,kolik ti je?"bylo mi trapné se ho takhle vyptávat ale konec konců lepší než ticho.
,,Je mi 19,vím sem starej."No na mě rozhodně moji rodiče by mě asi zabili.
,,Ani ne."zalhala sem trochu.,,Kam půjdem?"změnila sem rychle téma,než se mě na něco začal vyptávat on.
,,Tak nejdřív půjdeme na zmrzlinu."řekl Itachi a když jsme došli před jejich sídlo,kde stálo auto s řidičem.
,,Počkej,to je jako-"Zase mě nenechal domluvit.
,,Ano to je pro nás."A už zas věděl co sem chtěla říct!
,,Ale vždyť si říkal,že jdeme na zmrzlinu."
,,No tak na zmrzlinu pojedeme."mrkl na mě Itachi a otevřel mi dveře.Nastoupila sem a usadila se.Itachi za mnou zabouchl dveře a nastoupil z druhé strany.Sunagakure
,,Kam to bude pane?"zeptal se řidič.
,,Jedeme do Sunagakure."odpověděl Itachi řidiči.Ten jen kývl a Itachi zmáčknul konflík,který nechal vyjet destička z černého tmavého skla.
,,Jakou zmrzlinu máš nejradši?"zeptal se najednou Itachi.Na chvilku jsem se zamyslela,chtěla sem mu to říct ale pak jsem si to rozmyslela jinak.
,,Neřeknu ti to!"jsem zvědavá jestli tohle taky zjistí.
,,Dobře.Chceš si zjistit jestli na to příjdu jo?"No už zase se trefil!Začíná mě to fakt pěkně vytáčet!Celou cestu jsme si povídali,povídala sem tedy hlavně já.Protože Itachi mě pořád jenom poslouchal a odpověděl mi jen když sem se ho na něco zeptala.Když jsme dojeli do Sunagakure,zastavili jsme před vyhlášenou cukrárnou.
,,Počkej...Sem půjdem?"zeptala sem se překvapeně,protože do tohohle podniku se dostane jen elita.
,,Ano,přesně sem."kývl Itachi a zase mi otevřel dveře.Usadili jsme se a přišel k nám číšník.
,,Co si dáte?"Podívala sem se na Itachiho a ten pokynul číšníkovi aby šel blíž.Něco mu pošeptal do ucha,číšník kývl a odešel.
,,Jsi zědavá co sem objednal?"řekl Itachi a chytil mě za ruku.
,,No aji jo."Tak schválně jestli to zjistí i bez svých kontaktů.No a....zjistil.Číšník donesl velkou misku pistáciové zmrzliny.
,,Jak si na to přišel?"dostala sem ze sebe překvapeně.
,,Vím vše."mrkl na mě a znovu vyhledal moji ruku.Jemu číšník donesl misku jahodové.,,Ta ti chutná taky viď?"Zase se trefil.
,,Ano,moje druhá nejoblíbenější."odpověděla sem.Itachi nabral zmrzlinu na lžičku a strčil mi ji do pusy.Já udělala to samé.A protože nás bavilo se navzájem krmit,vyměnili jsme si po chvilce misky a krmili se dál.Itachi pak zaplatil neskutečnou sumu,kterou bych za zmrzlinu nikdy nezaplatila.
Venku už se setmělo.Znova jsme nastoupili do auta a Itachi tentokrát na řidiče jenom kývl.Pozorovala se jak nám cesta ubíhala cesta a už od malička se mi líbila světla velkoměsta.Z myšlenek mě vytrhl až Itachiho polibek na tvář.
,,Itachi!Co to děláš?!"vyjekla sem vystrašeně.
,,Políbil sem tě,promiň ale už sem to nemohl vydržet."Nejdřív sem se lekla ale pak sem se naštvala.
,,Pěkná omluva."ušklíbla sem se.A dál tomu nevěnovala pozornost.
Jeli jsme dalších deset minut a dojeli jsme k rybníku,vystoupili jsme a Itachi mi zavázal oči.
,,Co to děláš?"zeptala sem se zmateně.
,,Mám pro tebe překvapení."zašeptal mi do ucha a lehce do mě strčil na znamení abych se rozešla.
,,Tadá!!"ozvalo se těsně po tom co mi sundal pásku z očí.Na vodě byla loďka krásně ozdobená růžemi a lampiony.
,,To je krásné!"řekla sem s údivem a než sem si to stačila uvědomit seděla sem v té loďce a byli jsme u prostřed rybníka.Hlavou mi proběhla myšlenka,že mě tady teď utopí ale rychle sem ji zahnala.
,,Sakuro,si moc milá holka a tohle odpoledne strávené s tebou mě to jen potvrdilo a proto se tě chci zeptat...Budeš moje přítelkyně?"
,,Ach jo,to je takový kýč."povzdychla sem si.Itachi mě chytil za ruce a dlouze a vážně se mi zadíval do očí.
,,Jaká je tedy tvá odpověď?"naléhal na mě znova.
,,Ano."odpověděla sem nakonec.
,,Udělala si mě nejšťastnějším člověkem na zemi!"vykřikl Itachi a přitýhl si mě k sobě pro polibek.
,,Díky,za krásný večer."řekla jsem,když mě Itachi doprovodil až k domu.
,,Nemáš zač,ale něco po tobě chci."hrklo ve mě,co to asi tak bude.
,,A co?"zeptala sem se přiškrceným hláskem.
,,Tvoje telefonní číslo."zašeptal mi zase tajemně do ucha.A pak se usmál.,,Trošku ses bála viď?"
,,Docela jo."odpověděla sem pravdivě,stejně by to nějak poznal.Zaběhla sem domů pro lísteček a napsala mu na něj své číslo.
,,Díky,tak dobrou noc."řekl a políbil mě na rty.Radši jsem se sklidila do svého pokoje abych nepotkala Temari,do koupelny jsem se taky plížila jako ninja.Když jsem byla vysprchvaná a ležela v posteli,řekla sem si:"Mission completed!"
Moje poslední myšlenka před spaním patřila mému novému příteli.

Ráno mě vzbudil mobil,který hlásil novou textovou zprávu.
,,Jdi do prdele!"zařvala sem a hodila po mobilu polštář,načež spadl na zem a přestal zvonit.
,,Co zase demoluješ?"zařvala po mě Temari z kuchyně.
,,To tě nemusí zajímat!"odpověděla sem jí s klidem ale tak yb mě slyšela.Celý víkend sem s Itachim propsala.Můj mobil byl plný zamilovaných SmSek a v pondělí jsem se nemohla dočkat do školy.Slíbil mi totiž,že na mě bude čekat.
A opravdu,čekal tam na mě a za pár týdnů se z toho stal rituál.Itachi mě vždy doprovodil domů,políbil mě a odešel.
Karin skutečnost,že chodím s Itachim taky brzo strávila,protože jí nic jiného nezbylo.Parkrát sice udělala scénu ale celá škola jí prohlásila za trapku,takže toho radši nechala.
A s Itachim plánujeme milion dětí,který nám budou hlídat Hinata a Ino!Už teď holky lituju...

KONEC!
Doufám,že se vám povídka líbila!:)
 


Komentáře

1 Hizuki-chan Hizuki-chan | Web | 11. ledna 2013 v 9:07 | Reagovat

Začátek povídky je perfektní, ale dál už jsem to číst nemohla. Kdyby tam byl Sasu, tak jo, ale já zásadně nečtu povídky s Itachim, když to neni yaoi. Asi na tu holku vždycky až moc žárlim xP Ale povídka je krásná, alespoň do té doby než jsem zjistila že je to Ita-chan, ale věřim, že je perfektní až do konce! n_n Co od spisovatelky tvých schopností taky čekat, že? :-)

2 Natsumi Natsumi | 11. ledna 2013 v 18:27 | Reagovat

Perfektní. :-)

3 T-ess T-ess | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 20:09 | Reagovat

Teda, to je opravdu... Boží! O_O

4 magika magika | 12. ledna 2013 v 19:19 | Reagovat

O_O wow tak to bylo úžasné,jen by mě zajímalo co to bylo za bojové úmění xd

5 Japonský dům a rozhovory Japonský dům a rozhovory | Web | 20. ledna 2013 v 16:47 | Reagovat

Miluji příběhy kde je přímá řeč, večmi to oživí. Pěkné :)

6 Rushi-chan Rushi-chan | Web | 27. ledna 2013 v 14:15 | Reagovat

Jééé, to bylo kláááásnéééé :) To bojové umění bych do Sakury neřekla, ale i tak to bylo vtipné a hezké...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama