Jsem to já nebo jsme to my?3 2/2

5. listopadu 2012 v 2:00 | Jitřenka |  Jsem to já nebo jsme to my?
Tahle povídka už tu dlouho nebyla a tohle je poslední díl.Užíjte si ho.:)

Poslední co Shizune viděla bylo jak se objevil mráček kouře,udělalo to,,Puf!" a místo Tsunade tam stál Pain,pohrdavě se na Shizune usmál a zmizel.
Všichni shinobi se připravovali na útok,i Sai s Ino.Sai si chystal věci a zapínal si oblečení,nešlo mu to,třepaly a potily se mu ruce.Ino chvíli stála ve dveřích a dívala se,jak se Sai marně snaží.
,,Neboj se."řekla Ino a Sai se otočil,pomohla mu a políbila ho na rty.,,Nic se nám nestane."Sasi se na Ino usmál ale pak se zarazil.
,,Nám?!Ty nikam nejdeš!"Inin usměv se rázem změnil v mračení.Ale Saiova tvář zůstala kamená.
,,Jasně,že půjdu bojovat!Žiju tady!"rozčilovala se Ino a kopala a mlátila do všeho kolem.
,,Zustaneš tady!To je moje poslední slovo!"Sai z asebou zabochl dveře a tím pro něj diskuze skončila.
Před branami konhy se rozprostřela mlha a blížili se k nim postavy zahalené v pláštích.A za nimi početné vojsko,které se neskládalo z lidí,ale z loutek!
,,Je to tady!"řekl Shikamaru a postavil se do první linie.Boj,začal.Sasi porážel jednu loutku za druhou a to bez jediného zranění.Netušil však,že Ino se vykradla z domu.Spěchala své lásce na pomoc a to přímo do bitevní vřavy.
,,Sai!Za tebou!"vykřikla Ino,když viděla jak se jedna loutka blíží k Saiovi ze zadu.Sai se útoku vyhnul a okamžitě se na Ino obořil.
,,Co ty tady děláš?!Říkal jsem ti,že máš zůstat doma!Sice už je to dlouho ale tvoje tělo se ještě 100% nezotavilo!"Ino tohle nechtěla vůbec slyšet,byla silná a nenechala se nikým omezovat.Mávla nad tím rukou a radši se pustila do boje.
Po zemi se válely loutky,i mrtví shinobi a ti živí už taky byli u konce sil.Akorát Ino,stále bojovala a otvírala jednu chakrovou bránu po druhé.Když si myslela,že dobojovala sedla si pd strom a odpočívala.Ale pak jí bokem projela nesmírná bolest.
,,Sai měl pradvu,moje tělo se ještě úplně nezotavilo."řekla Ino a vykašlala krev.
,,Snad si nemyslíš,že přežiješ!"ozavl se za ní mužský hlas.,,Katsu!"Ino tak tak uskočila.
,,Deidaro,uklidni se tuhle převezmu já.!"Sasori se na Ino chladně díval.
,,Ale-"oponoval chabě Deidara.
,,Už jsem řekl!"Deidara se klidil a Sasori vyvolal pár loutek.Ino je i přes bolest porazila a s výsměchem se na Sasoriho dívala.
,,Je to všechno co umíš?A ty si říkáš člen Akatsuki?!"Sasoriho to ale vůbec nerozčílilo,pouze rozesmálo.
,,Vážně si myslíš,že nemám v rukávu trumf!?"Sasori vyvolal loutku a v kouři se objevili dlouhé červené vlasy.Ino nemohla věřit svým očím.
,,Tsumimaro!Ty...co se s tebou stalo?!"
,,Můj nejlepší kousek!"chlubil se Sasori a rozmachoval rukama.,,Ale coapk vy se znáte?"
,,Sestro moje,co ti to provedl!"rozzvlykala se Ino.,,Co si s ní provedl ty zvrhlíku!"
,,Udělal jsem z ní živou loutku,miluju ji a právě proto spolu budeme navždy.Sasroi rozpohyboval loutku a ta se řítila přímo na Ino.Katana jí probodla hrudník bez jakéhokoliv zastavení.Ino přesně věděla,že je to katana její sestry,nápis vyřezaný do rukojeti byl dobře viditelný.
,,ÁÁÁÁH!"Inin křik se rozlehl celou Konohou,slyšel ho i Sai a okamžitě se po tomto zvuku vydal.Věděl,že to byla Ino a neměl z toho dobrý pocit.
,,Tsumimaro,vím,že mne neslyšíš,"řekla Ino trhaně a dívala se do strnulých,očí svojí sestry.,,ale chci aby si věděla,že jsem tě vždycky milovala i přes to co jsem ti řekla,při poslední bitvě,ve které jsme si stáli po boku.

,,Nechť tvé ostří vede ruka samotné Luny.Hodně štěstí Tsumimaro."
,,Díky ti,nechť jsou tvé dovednosti hodné těch Luniných.Hodně štěstí Ino." Ino se zarazila.
,,Ať jsou tvé dovednosti hodné?Bojové dovednosti členů královké rodiny jsou hodné těch Luniných!"
,,Jenže ty se do naší rodiny nepočítáš,měla by si my bít vděčná za to že tu dnes můžeš stát a úastnit se téhle výpravy."Obyčejně by se Ino rozbrečela a utekla ale dnes potlačila slzy a řekla svojí nevlastní sestře svůj názor.,,Víš,já si myslím že ten kdo nepatří do naší rodiny si ty,všichni byli veselí,otevření a milí.Zato ty si věčně zachmuřená a nevrlá.A všimla sis tohe že všichni z naší rodiny mají světlé barvy vlasů,jen tvoje vlasy majá ervenou barvu.Červená poskvrňuje Lunu.A ještě něco tvoje barva kůže toho sis ještě nikdy nevšimla?To ty si ta která nepatří do naší rodiny!"

,,Nemyslela jsem to tak!"Ino po tváři stékala jedna slza za druhou a i když už jí život pomalu opouštěl společně s krví která jí tekla z rány,položila svojí sestře ruku na rameno a uslyšela její poslendí myšlenky před smrtí.
,,Doufám,že se budeš mít líp než já,ráda bych tě naposledy viděla a ráda bych ti řekla,že mě to všechno mrzí,mrzí mě,že jsem se k tobě po celý život chovala tak odměřeně a odtažitě.Miluji tě,protože si moje sestra a na tom se nikdy nic nezmění.Vím,že tohle asi nikdy neuslyšíš ale nedošla bych klidu."

Ino přestala brečet,protože zjistila,že to nemá smysl,každý hrdina umírá s úsměvem na tváři stejně jako její sestra.
Sai Ino našel ležet na zemi v kaluži krve,byla už celá studená,bledá a už se skoro ani nemohla hýbat.
,,Ino!"vykřikl Sai a klekl si k ní.
,,Sai?"zareagovala slabě Ino a pootočila hlavu."Sai!Jsem ráda,že tu jsi."
,,Zaběhnu pro Sakuru,je tady poblíž."Sai,se chtěl zednout a utíkat pro pomoc ale Ino se z posledních silvyhoupla do sedu a chytla Saie za oblečení.
,,Vím,kdy to nemá smysl,sama jse medik a přesně tohle je ten případ.Zůstaň se mnou,prosím!"Sai si vyzvedl Ino do náruče a bylo mu jedn,že má krvavé oblečení.Pevně jí držel v náručía jemně se pohupovali ze strany na stranu.
,,Chci abys věděl,že čas strávený tady s tebou,byl nejhezčí v mém životě."Ino Saiovi stiskla ruku."Dej mi poslední polibek."Sai se naklonil nad její ledové rty a dal jí motýlí polibek.Pak ucítil,jak mu Ino do rtu šeptá miluji tě a jak stisk její ruky povoluje,až její ruka spadla na zem.Ve tváři však měla blažený výraz,jakoby všechno co stihnout chtěla stihla.Sasi jí přivřel víčka a z pod jeho se drala jedna slza za druhou.Nehledě na jeho výcvik plakal,měl hroznou chuť řvát,rozkopat všechno kolem sebe,a pak zase histericky řvát.
Pršelo,nebe plakala nad promarněnými lidskými životy,kapky padaly,na Saiovo tělo,seděl a koukal do prázdna v náručí svíral tělo svojí milé a odmítal ho opustit.Ale byl rád,že Ino,umřela s úsměvem na tváři,jako si to vždy přála.Bl šťastný za ni ale zároveň nešťastný za sebe.
Nakonec Ino umřela v náručí milované osoby,svojí sestry...

Konec!Tímhle jsem tuhle povídku dokončila.:)

Buďte hodní!Je ráno!Asi bych vážně měla jít spát.:DPříznivé komenty potěší,brblásci děte někam!Kdo by na vás měl ve dvě hodiny ráno náladu!:)
P.S:Ale kdyby tam byla nějaká velká kravina,tak mě na to upozorněte.:)
 


Komentáře

1 magika magika | 7. listopadu 2012 v 18:19 | Reagovat

po dlouhý době tady vidím tuhle povídku a je moc pěkná

2 Saky Saky | 14. listopadu 2012 v 0:54 | Reagovat

prosím dopiš povídku zběratel dětí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama