Červen 2012

Omluva

30. června 2012 v 19:07 | Jitřenka |  Oznamy
Nemám moc času.Provizorní Design ještě ho upavím,nebojte.P.S:Užíjte si prázdniny!

Jsem to já nebo jsme to my? 3 1/2

30. června 2012 v 8:27 | Jitřenka |  Jsem to já nebo jsme to my?
Už to tady dlouho nebylo ale bohužel musím zklamat Ininku-Ino zemře ale až v posledním díle.:DTak si jí zatím užíj a vy ostatní taky.

Sběratel dětí-prolog

29. června 2012 v 6:03 | Jitřenka |  Sběratel dětí
,,Sakuro nesmíš tohle!Sakuro nesmíš tamto!Sakuro nemůžeš ono!Už mě to pěkně sere!"Sakura naštvaně zabouchla dveře svého pokoje a sedla si k počítači.Okamžitě se přihlásila na Facebook a tam si začala psát s jedním klukem který jí připadal moc milý.

Sakura:,,Ahoj.Zamračený"
Itachi:,,ahoj proč ten smutnýsmajlík?"
Itachi:,,*smutný smajlík"
Sakura:,,Pohádala jsem se s rodiči.Ale oni zase odjíždějí pryč takže je to jedno."
Itachi:,,chudáčku nechceš si o tom popovídat?"
Sakura:,,Na vypisování je to moc dlouhý."
Itachi:,,tak se můžem sjít"
Itachi:,,*sejít"
Sakura:,,To by bylo skvělý!"
Sakura:,,A kdy?"
Itachi:,,co třeba hned?"
Sakura:,,Hned teď?A kde?"
Itachi:,,nwm třeba u jezírka v parku?"
Sakura:,,Ok,tak za deset minut?"
Itachi:,,jj"
Sakura vypla počítač a začala skákat po pokoji,přestala teprve až se bouchla hlavou do lustru.
,,Dopr-kený ohrady."zaklela Sakura a šla se převléct a namalovat.

Když Sakura dorazila k jezírku byla už tma a cestu jí doposud osvětlovaly pouliční lampy.
,,Haló!Jsi tu Itachi?Je tu někdo?"volala Sakura do tmy u jezírka,nikoho neviděla ale slyšela praskání větviček.
,,Varuju vás mám v tašce pepřový sprej!"Sakura věděla,že to asi nezabere ale přeci jenom to zkusila a navíc to nebyla ani pravda.Zvuky se přibližovaly a Sakura začala panikařit.Rozběhla se směrem ven z parku,nebo si to myslela ale ve skutečnosti běžela na druhou stranu,kde nesvítily lampy,protože byly rozbité,nebyly tam lavičky a když ano,byly zničené popsané a špinavé.Stručně řečeno se Sakura dostala do části parku,kam žádný rozumný člověk nechodí.Pokuď ovšem nezhání drogy,alkohol a špatnou společnost.
Sakura běžela jak nejrychleji uměla ale zakopla.Kutálela se z kopečku do malého údolíčka kudy tekl malý potůček se sepoustou ostrých kamenů.
,,Neboj,dobře se o tebe postarám."zašaptal Itachi a mokrou Sakurku vyzvedl do náručí,byla poškrábaná,zakrvácená a v bezvědomí.
,,Už si jen moje..."Itachi políbil Sakuru na rty.A pak jí černočernou tmou odnesl daleko od jejího domova.
A tím začalo pro Sakuru peklo.....

Máte někdy ten pocit...

6. června 2012 v 17:40 | Jitřenka
Máte někdy ten pocit,že se vás všichni snaží zbavit?Já ano!Moji rodiče,moji kamarádi,můj.....vlastně už né můj kluk.
Tak k mojim rodičům.Moje matka mě opustila v dvou týdnech a můj otec mě bere jako svou mladší sestru(pozn.autora.Je mu 32).Proto teď vyrůstám u mojí babičky a říkám jí mami....
Moji kamarádi....inu moc jich není....Nebudu jmenovat,protože sem možná chodí...nevím..Ale někteří(většina)mi nejsou oporou a když si to myslím pak mi z nenadání bodnou kudlu do zad!
A to poslední....Moje jediná opora je teď pryč....jinak k tomu nemám co dodat....
Ve škole to jde poslední dobou taky z kopce tzn. na vysvědčení bude trojka a já budu ráda když jen jedna!
TZN!Že já vážně nemám nikoho komu bych mohla něco říct,s něčím se svěřit....vlastně počkat!Mám tenhle blog a ještě svůj tajný deníček schovaný pod postelí.(Teď už tak tajný není co?)Čekám už jen na to,že mě vyhodí i internet:D
Divím se,že mám ještě humor....Když mám depky tak vlastně vždycky přemýšlím proč a co mě vždycky napadne?Že já jsem v životech všech absolutně přebitečná....Ale vlastně ne!Kdybych tam nebyla nemohli by si vždycky když se mě zabí uvědomit jak krásný jejich život teď je.....

Promiňtě ale na moje výlebvy emocí si budete muset zvyknout.Mám teď hóódně velký deprese a moje "mamka"přemýšlí o tom,že mě pošle do psychiatrické léčebny.Kdybych tám náhodou musela dám vám vědět.Říkala,že by si mě tam asi tak půl roku nechali.Aspoň půl roku bych internet nezavalovala odpadem:D.Ale to bych německej gympl mohla zapomenout:D.A ono by to vlastně nebylo na škodu,z devítky bych pak šla na nějakej učňák nebo na pajdák,byla by ze mě učitelka mateřskej školky a měla bych se asi líp.Ale chudáci moji noví spolužáci.XD
Ani to nekomentujte,na netu jsem četla,že je dobrý se z toho vypsat,tak to zkouším ale stejně mi to nějak extra nepomohlo.Možná by mi pomohlo sníst takovej ten kýbl zmrzliny to vidívám ve filmech.Možná na to napíšu i povídku a možná taky ne vlastně ani nevím co bych měla dělat,říkat,zlobit se nebo brečet.No nic budu radši končit než napíšu další román.Možná se ještě uvidíme....