Víš jaký to je1/?

11. března 2012 v 23:36 | Jitřenka |  Víš jaký to je?
To mě napadlo,když jsem tak myslela a přemýšlela a.....tak různě.Prostě je to hrůza.Ale hodně zábavy při čtení.Prosím aspoň 3 komentáře.Zítra se pustím do mlhy.:)

,,Mamí!"
,,Co se děje Idamu?"odpověděla jsem unaveně.
,,Kde je táta?"zarazila jsem se.
,,Táta...Sasuke."zašeptala jsem potichu tak aby to můj sedmiletý syn neslyšel.
,,Mamí!Posloucháš mě?"
,,Jdi si vyčistit zuby a jdi spát Idamu."
,,Ale-"
,,Hned!"řekla jsem ostře.
,,Dobře,dobrou noc mami.Mám to říct i Yukimu?"
,,Ano,dnes večer nebudu doma tak se o mě nebojte."to byla má poslední slova než jsem zmizela v obláčku neprostupného bílého kouře.Idamu a Yuki-moji synové,na takovéhle výkyvy nálad už ani nereagoval.Na svém oblíbeném místě jsem se pohodlně usadila a pohlédla na Konohu,terou osvětlovalo rudé slunce které už se taky chystalo předat vládu nad zemí Měsíci.Seděla jsem na hlavě třetího Kage.Lehký a teplý větřík si pohrával s mojí ohnivou hřívou a po tváři mi stekla první slza.
,,Už zase vzpomínáš?"ozval se za mnou hlas.
,,Jé,ahoj Naruto,neměl by ses připravovat na svůj první den jako Hokage listové vesnice?"
,,Jak bych mohl když si nešťastná."usmál se Naruto smutně a sedl si vedle mě.
,,Nejsem smutná."
,,Já to na tobě poznám."
,,Tak jo,Idamu se dnes už zase ptal.A zrovna teď už to bude osm let."
,,Já vím,nemáš to lehký."
,,Proč je ke mně osud tak krutý?"
,,Nevím."
,,To byla řečnická otázka Naruto."
,,Aha.Ale stejně nevím proč je k tobě osud krutý."
,,Ještě že mám tebe Naruto."
,,Měla by sis ale někoho najít,potřebuješ někoho kdo ti pomůže s klukama,kdo tě podřží,kdo na tebe bude doma čekat kdo tě pomiluje-"
,,Ne díky o milování nestojím,moje prvnímilování jsem zažila v jedenácti a otěhotněla.Díky ale nemám zájem."ušklíbla jsem se.
,,To nebylo milování ale znásilnění,nevím proč to Sasuke udělal ale asi to bylo kvůli Orochimarovi.Před smrtí se mu chtěl pomstít a před jeho očima tě znásilnil."
,,No to bylo v mojich 11 strašnej zážitek.Ale i přes to mám kluky ráda."
,,Jsi skvělá žena a matka.Právě pro to si zasloužíš někoho kdo ti ukáže co je láska a vráti ti tu něhu."objal mě Naruto a konejšivě mě hladil ve vlasech.
,,Já nikoho nepotřebuju,s kukama si vystačíme."
,,Jak myslíš,už je pozdě kluci se o tebe zase budou bát."
,,Nebudou,vědí to,už jim to nevadí."
,,Tak dobře,mužu tu zůstat s tebou?"
,,Byla bych moc ráda."s Narutem jsme tam seděli asi tak do půlnoci a pak jsme se vydali domů.´

Když jsem přišla,nejdřív jsem zkontrolovala kluky.Poctivě spaly každý ve svém pokoji.Já se šla osprchovat a pak si lehnout.Celou cestu domu jsem měla pocit,že mne někdo sleduje.Doma i když jsem se sprchovala,slyšela jsem praskání šusťení a další zvuky.Ale jelikož jsem byla unavená,moc jsem se tím nezabývala.S kukama jsme bydleli v sídle Uchihů,Konoha nám to dovolilla.Kam měli nastěhovat jedenáctiletou holku s břichem až pod nos.
Spokojeně jsem si lehla,přikryla se a zavřela oči blahem nad tím pocitem že už konečně můžu svému tělu dopřát odpočinek.Už mi padala hlava když jsem u okna uviděla stát siluetu muže.Vůbec jsem se nerozčilovala,protože tohle zažívám skoro každý den.Buď si ti malí caparti stoupnou na sebe a oblíknou se do kabátu nebo se jeden z nich přemněnil.
Zůstala jsem chladná a pořád dál ležela,dokud se tan muž nezačal přibližovat.Trochu jsem znejistěla.
,,Kluci sranda stranou jděte si lehnout ať zítra v akademii neusnete."
,,Tsumimaro."zašptal ten muž a já ńevěděla co mám dělat.
,,Sa-Sasuke?!"
,,Tsumimaro já-"
,,Vypadni!"zakřičela jsem a hned po tom se rozbrečela.Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho očí které v tuhle chvíli svítily sharinganem.Když jsem se do nich podívala vzpomněla jsem si na to peklo co jsem prožila před osmi lety.Všechna ta bolest a všechno to utrpení se právě vyplavily na povrch.Všechno to co jsem v sobě schovávala celých osm let,ve mě teď vybuchlo jako sopka.
,,Lidi kteří tě milují zůstanou i když jim řekneš ať jdou pryč."pronesl klidně Sasuke a pořád se ke mě přibližoval.
,,Prosím nepřibližuj se."rozbrečela jsem se znova a začala na posteli couvat zpátky.V tom do ložnice vtrhli kluci s kunaiema v rukách a sharinganem v očích.Sasuke se v tom okamžiku rozplynul v obláčku kouře.Nic neříkal jen se na mě díval dokud nezmizel.
,,Jsi v pořádku mami?"
,,A-a-an-ano,sem,jděte-"
,,Ne!"složil si ruce na prou Idamu,,Nemůžeš všechno řešit tím že náš pošleš spát!"
,,Dnes budeme spát s tebou a budeme tě chránit."rozhodl na konec Yuki.
,,Jte ti nejhodnější synové na světě!"usmáala jsem se a pustila je do své postele.Stulili se ke mě a já se hned cítila líp.I když to byli Sasukeho synové,měli úplně jiný charakter.Byli prostě skvělí.Byli jako Naruto bez Kyuubiho a se Sharinganem.
Vzpomínám si na tu dobu co jsem je nosila v sobě a sdíleli jsme všechno.Jak radost tak smutek,tlukot srdce.A teď naše srdce bijí pro nás.Když jsem dnes Narutovi říkala že si vystačíme tak jsem měla pravdu.Sasuke by to všechno akorát zkazil.Akorát to zítra musím jít nahlásti Narutovi,našemu novému Kagemu.

Ráno jsem se probudila a moji kluci už u mě neleželi.Zhrozila jsem se že jim Sasuke něco udělal ale v kuchyni jsem našla na stole snídani a lístek se vzkazem,že šli dřív do akademie,protože se tam scházejí s kluky.Taky tam stálo že se dnes domů nevrátí protože mají cvičení se svým senseiem.Hned jsem jako správná máma začala myslet na to jestli si sebou vzali správné vybavení a jídlo,pití oblečení atd.V tom jsem úplně dole na papírku viděla napis OTOČ.Tam bylo napsáno:
,,Máme všechno-nemusíš se bát.Jídlo,pití,vybavení a i oblečení.Jestli jsme něco zapomněli budeme do tří hodin v budově akademie.Pac a pusu.Idamu a Yuki"byla jsem moc šťastná,nejen protože mi nachystali skvělou snídani se vším co mám ráda ale taky protože se pomalu osamostatňují.A to je znamení toho že se mi jejich výchova docela daří.Ještě chvíli jsem civěla na ten papírek a byla štěstím bez sebe ale pak mi došlo že na mě čeka super snídaně kterou mi udělali moji super synáčci.Když jsem tu super snídani celou snědla šla jsem Narutovi nahlásit událost včerejšího večera.Po cestě mě zastavila TenTen a řekla mi že mě Naruto hledá a že se mám okamžitě dostavit do jeho kanceláře.Že prý tam na mě čeká překvapení.
Když jsem došla k Narutové kanceláři zaťukala jsem a čekala dokud neuslyším dále.Až jsem to,,dále"uslyšela vstoupila jsem.Rozhlédla jsem se po místnosti a můj pohled spadl na muže s havraními vlasy a pokožkou sametovou na pohled.Když mi došlo kdo to tam vlastně stojí tak jsem z nedostatku spánku a z toho velkého šoku ondlela.
Po brobuzení jsem se vydala do kuchyně odkud se ozývaly zvuky.Když jsem tam došla seděl Sasuke na židli a upíral ke mě své onyxové oči.Pak na mě promluvil.

Pokračování příště!Doufám že se vám líbila pište komentáře.:D

 


Komentáře

1 Hizuki-chan Hizuki-chan | Web | 18. března 2012 v 18:49 | Reagovat

Prosím piš dál... už se nemůžu dočkat na pokračování :D

2 Natsumi Natsumi | 28. dubna 2013 v 15:22 | Reagovat

Je to zajímavý :-) Hned jdu na další díl. :-)

3 a2l a2l | E-mail | Web | 1. května 2013 v 14:32 | Reagovat

Wow, super! Jdu číst dál :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama