Jak to dopadá.

26. února 2012 v 19:44 | Lucka |  Básničky
Lucka byla tak hodná a napsala mě Básničku pro vás taky jsem jednu vymyslela ale není tak dobrá jako ta Lucčiná.Užijte si ji.

Nebe se zatmělo mraky,
začala jsem se vážně bát,
už končí věčné to útrapy,
už nebudu všem život sát.

Snad poprvé lituji svých činů,
snad poprvé přiznávám vinu.
Také se jedinkrát vroucně modlím k bohu,
prosím ať chyby vykoupit mohu.

Za života jsem často chybovala,
přemýšílm,zda jsem činů svých kdy litovala,
koho jsem našla,tomu plány zhatila,
málem bych matku svou předčasně pohřbila.

Má sestra o třicet let dříve žila,
však stejným rodičům se narodila,
A´t pravdu mi někdo odepře,
byla jsem jako ona!Toť vše!

Odešla jsem z domu v jejích stopách,
chtěla jsem najít horb tatíčka,
tím ale velmi utrpěla,
má ubohá matička.

Našla jsem horb zarostlý,
na něm jen nápis ZABÍJEL,
a pod ním další co krev starou napíjel.

S úlekem jsem ten mech strhla,
ach,kdybych tak nečinila,
v srdci mi nějaká část zvlhla,druhá se v kámen proměnila.

Rozběhla jsem se zpátky domu,
delší dobu zde žila,
matka snad ani nevěřila tomu,
že jsem se z cesty vrátila.

Jako bych o ní nevěděla,
chovala jsem se hanebně,
zlé věci jsem prováděla,
čekala jsem kdy se zaleke.

Lekla se brzy,poznala to,
že jsem dcera otcova,
zacházela se mnou proto,
tak strašně.PROČ?Pro boha!

Brzy mne z domu vyhnala,
na prách dveří se složila,
už nikdy jsem jí neviděla,
s osudem snad zatočila.

Po´světě jsem chodila,
jen to zlé jsem činila,
za život jsem krutě kradla,
Škoda!Má pýcha brzy zvadla.

Ďáblu jsem se činy upsala,
pobožně nápisy jsem mazala,
pro pohou radost jsem zabíjela,
proč jen jsem tehdy neviděla,
to co vidím teď?

Krev se na mě pomazala,
budoucnost mou zpečetila,
už lituji,že jsem kdy byla,
jako sestra,otec.

To ten nápis za to může,
ten hrob jeden prokletý!
To on,jen on ti dopomůže,
aby jsi zižl v zakletí!

Radím dobře všem kolem sebe,
nehledej ten horb,
mě při tom pomýšlení zebe,
že ten kámen někoho z cesty svede,
často rok co rok.

Nevím,jak jsem se sem dostala,
stojím v kruhu kameném,
jse mokrá a vysílená smutně volám,
TEBE NE!
Tebe nechci ďáble hrozný
Jsi horší než kdokoli,
to,že ty jsi byl můj otec,
jen to,jen to mě bolí!

Bouřka začla hromy byly,
nevím jaké věci se pak přihodily,
nebe blýsko,hrom neslyše,
ležím svalená na vlhkém břiše.

V bílém šatu stoupám vzhůru,
ned tu temných mraků fůru.
Slyším hles-je všmohoucí,dunění větru jest matoucí
,,To ty jsi za to nemohla,
sama sis chytře pomohla,
tvá sestra také chytrá byla,
však před smrtí se nemodlila,
pojď mezi nás místa dost,
žij tu s námi,TAK UŽ POJĎ!



Ten hrob v cestu vážě stojí,
znala jsem tu dívčinu,
bohužel,téměř si neužila
dobrou povahu matčinu.
Nedivte se ten hrob jí svedl tma,též chmur si na ni sedl.

Konec

 


Komentáře

1 Ininka Ininka | 26. února 2012 v 21:23 | Reagovat

WTF?! to jsi napsala ty?! O_O  O_O To je bomba!! :-D kéž b\ch to taky uměla :-D

2 magika magika | 5. května 2012 v 19:44 | Reagovat

páni to je úžasný

3 A2L A2L | Web | 30. ledna 2013 v 18:45 | Reagovat

Tak to je boží básnička, teda BÁSEŇ! Jak je to dlouhý, ale to té básni na kvalitě neubírá, je to úasná báseň, nádherně napsaná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama