Jsme Uchihové.....A bereme si co chceme

18. listopadu 2011 v 22:19 | Jitřenka

Trošku delší jednorázovka.


Naruto seděl na posteli v Uchihově domě. Bylo půl osmé večer a Naruto věděl, že za chvíli přijde. Najednou bouchli dveře a Naruto ztuhnul. Sasuke byl doma. Otevřely se dveře a v nich stál nejmladší z rodu Uchihů. Blonďáček jen dál smutně seděl na posteli.
,,Svlíkni se."řekl Sasuke a sám ze sebe začal sundávat oblečení.
Naruto poslechnul. Začal ze sebe sundávat oblečení. Nechtěl dopadnout jako minule, že ho zmlátil tak, že se nemohl dva dny pohnout.


Byly to už dva roky co Naruto Sasukemu řekl, že ho miluje. A Sasuke řekl, že ho miluje taky. Prožili spolu dva nejkrásnější týdny Narutova života a pak… A pak se Sasuke tak ukrutně hnusně změnil.

Sasuke povalil nahého Naruta na postel a na první příraz do něj pronikl. Blonďáček se tvrdě zakousnul do rtu až se do jeho pusy dostaly malé proudy krve. Sasuke nedbal na to, jak moc to Naruta bolí. Prostě přirážel a přirážel, dokud nevyvrcholil. Vysunul se z Naruta a tvrdě ho políbil na rty.
,,Bylo to skvělý, zlato."zavrněl mu Sasuke do ucha.
Pak vstal, obléknul se a odešel, zanechávajíc za sebou Naruta, kterému se spustily z očí.

Pár minut ještě probrečel než konečně vstal, obléknul se a přešel ke skříni, odkud vytáhl menší batoh do něhož okamžitě naházel pár svých věcí. Otevřel okno, které v ložnici bylo a vyskočil ven. I když Sasukeho i přesto všechno miloval, nedokázal s ním už dál žít. Nechtěl už dvakrát denně snášet tu příšernou bolest a bejt Sasukeho služka, která pro něj udělá první poslední.

O několik minut později Naruto míjel hlavní dvě brány Listové vesnice a mizel někde v hustém, tmavém lese.

,,Naruto! Naruto pojď sem!"zakřičel Sasuke, když ležel v obýváku na gauči.
Zrovna dostal chuť na sex i když to dělali bezmála před půl hodinou.
,,Naruto!"křiknul znovu.
Sasuke se podivil. Uzumaki se vždycky objevil. Stačilo jednou zavolat a byl u něj, tak co s ním teď sakra je?!

Uchiha nasupeně vstal z gauče a došel k ložnici. Rozrazil dveře a vykulenýma očima zíral na prázdný pokoj a otevřené okno.
,,Naruto."zašeptal jen než zmizel vzbudit skoro celou Konohu.

,,Itachi. Já-já už to nechci!"zakňučel Deidara, když se dveře jeho společného pokoje s Tobim, otevřely.
Tobi se rychle sbalil a vypadnul z něj. Přihlížet těm hrátkám a slyšet Deidaru naříkat bolestí se mu vážně chtělo.

,,Ale mě nezajímá co chceš a co nechceš. Tady záleží na mě co chci a co nechci."zavrčel Itachi a mrsknul s chudákem Deidarou o postel a zalehnul ho.

,,V klidu Sasuke. Uklidni se. Zopakuj mi, co si teď říkal a říkej to pomalu a v klidu."řekla Tsunade a dívala se na zcela zničeného Uchihu.
,,Prostě mi se spolu vyspali. Pak jsem odešel do pokoje a po půl hodině jsem na něj křičel, aby přišel, jenomže ono nic. Zakřičel jsem znovu. Nic. A tak jsem se šel podívat do ložnice, jenomže on tam nebyl a okno bylo otevřený a jeho věci byly pryč."vysvětlil Sasuke.
,,Vím, že jsem se k němu nechoval poslední dobou dvakrát nejlíp, ale chci to změnit. Miluju ho. Vážně ho miluju."zakňučel Sasuke a nešťastně se díval na svoji Hokage, která na tomhle světě byla už nějakej pátek.
,,To neříkej mě, ale jemu. On by to chtěl slyšet. Mnohokrát tady za mnou byl a povídal mi co mu děláš, ale vždycky to zakončil tím, že tě miluje a že by pro tebe udělal první poslední. Tak teď pro něj to první poslední udělej zase ty."usmála se na něj Hokage.
,,Takže mi dáváte svolení odejít z vesnice?"zeptal se Sasuke s jiskřičkami v očích.
,,A přivést ho sem? No jistě, ale teď už jdi. Najdi ho a přiveď zpátky sem."kývla Tsunade ke dveřím a Sasuke z nich s malým úsměvem vyšel.

O dva dny později se Naruto blížil ke Kamenné vesnici. Avšak několik pár kilometrů před se zastavil a díval se na chlapecká záda otřásající se ve vzlycích. Co ho, ale podivilo nejvíc bylo, že v tom chlapci poznal Deidaru. Ten praštěnej účes by poznal všude.
,,Deidaro?"oslovil ho potichu.
Chlapec, nebo spíše už muž se otočil.
,,Naruto-kun?"vykulil oči a v obratu se postavil do bojové pozice.
,,Klid Deidaro. Já nechci bojovat."uklidnil ho Naruto a přešel k němu.
,,Co tady děláš? Jsi tu sám?"zavalil ho druhý blonďák otázkami a přitom si spěšně utíral slzy z tváří.
,,Utekl jsem."řekl jednoduše Uzumaki.
,,Proč?"nechápal Deidara.
A tak mu Naruto převyprávěl dvouroční příběh se Sasukem.

Když skončil podíval se na Deie, který měl zase na krajíčku.
,,A co tu vlastně vůbec děláš ty?"zeptal se nakonec.
,,Mě potkalo skoro to samý, akorát, že to bylo s Itachim. Oba to jsou hajzlové. Oni necítí. Myslí si, že můžou mít a dělat všechno jenom proto, že jsou Uchihové."zavzlykal Dei.
Naruto přikývnul. Deidara měl naprostou pravdu.
,,Kam máš teď namířeno?"zeptal se najednou Deidara vzpomínajícího blonďáka, který seděl na zemi kousek od něj.
,,Já? Jdu tam kam mě nohy zavedou."odpověděl mu Naruto.
,,Myslíš, že nás aspoň někdo hledá?"nadhodil Naruto a zadíval se na zapadající slunce.
,,Mě?Ne… No… Možná Tobi. Co u tebe?"řekl Dei a usmál se při vzpomínce na toho malýho uječenýho idiota s maskou na tváři.
,,Tam si snad ani nevšimli, že jsem pryč."posmutněl Naruto.

,,Přestaň sakra šílet Itachi i Tobi je víc klidnější než ty!"okřikl černovlasého ninju jeho šéf ve své malé pracovně.
,,A vy se divíte? Vždyť jste mu nakukali, že si s ním Deidara hraje na schovku! A ještě mu nakukáte, aby počítal do milionu, aby měl Deidara čas se vůbec schovat!"vyštěkl pobouřeně starší z žijících bratrů Uchihů a unaveně se sesunul na židli.
,,A jak to pěkně zabralo!"zašklebil se Pein.
,,Nerušte! Počítám!"vykřikl Tobi někde v koutě a dál usedavě počítat.
,,Tisíc jedna, tisíc dva, tisíc tři, tisíc čtyři, tisíc pět, MILION! Už jdu Deidaro - sempai!"zaječí Tobi na celé Akatsuki sídlo a rozešel se hledat svého milovaného sempaie.
,,On podváděl."podotknul Itachi.
Pein jenom pokrčil rameny.

Naruto s Deidarou se ubytovali v nemalém hotýlku v Kamenné vesnici. Tedy, spíše se tam ubytoval jenom Naruto, Deidara se musel přeměnit na nějakou jinou osobu, aby ho tady nezavřeli a nezabili.

Večer, se Naruto s Deidarou procházeli na malé louce za vesnicí. Najednou oba uslyšeli nějaké zašustění a proto oba zbystřili.
,,Deidaro! Tak tady jsi!"
,,Naruto! No konečně!"oba blonďáčci se prudce otočili, každý však na jinou stranu.
,,Sasuke?!"Naruto se zamračil a s pouzdra, které měl uvázané na pravé noze vytáhl dva kunaie.
Každý si dal do jedné ruky.
,,Itachi?!"Deidarovy oči se zaleskly, ale jeho ruce zopakovaly stejný pohyb jako před tím ty Narutovy.
,,Naruto, já- Itachi?"
,,Deidaro, já- Sasuke?"až teprve teď si oba muži, kteří ještě stále patřili do Uchiha klanu, uvědomili, že tu jaksi nejsou sami.
,,Dnes na tebe nemám bohužel čas, bráško."zašklebil se Itachi a stočil svůj pohled na Deidaru.
,,Nápodobně. Snad někdy příště."odsekl Sasuke a téže stočil pohled k ještě ozbrojenému Narutovi, který se stále chystal na útok.
,,No tak Naruto, prosím, potřebuju si s tebou promluvit."zanaléhal Sasuke a dál stál v klidu.
,,Ale já s tebou nechci mluvit. Ty dva roky mi naprosto stačili, abych se dozvěděl co jsi zač!"vyštěkl Naruto a pevněji držel kunaie, pořád připraven k boji.
,,Pojď prosím stranou, myslím si, že oni si taky mají co říct."kývnul směrem k dalšímu blonďákovi a černovláskovi, kteří spolu zřejmě mluvili o tom samém.
,,Fajn!"vzdal to Naruto, ale kunaie stále držel v ruce nehodlaje je dát znovu do pouzdra.

Popošli od nich pár metrů, hlouběji do lesa, ale ne zase až o tolik.

Naruto se tam opřel o kmen jednoho z mnoha stromů a podíval se na Uchihu, který si stoupnul kousek od něj.
,,Hmm? No tak můžeš začít mluvit, nejsem tu kvůli tomu, abych na tebe civěl."pobídl ho Naruto zamračeně.
Sasuke se nadechnul a vydechnul. Nikdy se neomlouval, ale kvůli tomu blonďatému stvoření by se snad omluvil i Sakuře!
,,Je mi líto, že sis tyhle dva roky prožil takovýmto způsobem. Vážně jsem nevěděl co dělám. Ty dva týdny před dvěma roky s tebou, byly to nejkrásnější co jsem i kdy zažil."vysvětlil Sasuke.
,,Tak proč si se tak najednou změnil? Proč se z toho milého a občas usměvavého Sasukeho vyvinul hajzl, kterým jsi teď?!"zavrčel Naruto.
,,Já-Já začal jsem žárlit…"šeptnul Uchiha.
,,C-Cože jsi to řekl?"Naruto myslel, že se snad přeslechnul.
Proč by proboha Uchiha Sasuke žárlil?!
,,Žárlil jsem. Já… Upřímně jsem nesnášel když ses byť jenom na někoho usmál. Vřelo to ve mně. Já, měl jsem chuť toho dotyčného zabít na místě, proto jsem se k tobě pak začal chovat takhle, chápeš?"Sasuke už si pomalu ani nevěděl rady jak toho blonďáka, přesvědčit, aby se s ním vrátil zpátky domů.
Zpátky do Konohy a hlavně zase zpátky k němu. A tak překonal prostě tu vzdálenost mezi nimi a jednoduše ho políbil už jinak nevěděl co má dělat.
,,Miluju tě, Naruto. Opravdu tě miluju. Je mi to líto. Vážně. Miluju tě. Věř mi to."zašeptal mu do rtů nešťastně.
Naruto zůstal jenom nehybně stát.

Sasuke se od něj po chvíli odpojil a zadíval se mu do očích, které kdysi tolik zářily všemožnými jiskřičkami štěstí, lásky, radosti - a teď nic. Už si myslel, že má všechno prohrané, protože se na něj začal Naruto znovu mračit a kunaie stále neschovával, ba držel je ještě pevněji až mu klouby na rukách zbělaly.
,,A ty si myslíš, že když si svatej Uchiha, že si můžeš dovolit všechno a nikdo ti nesmí odporovat?! Musíš každýmu dupat po štěstí?! Vytahuješ se tím, že jsi z klanu Uchiha, že na tebe nikdo nemá, že máš právo brát každýmu štěstí! Nedokážeš něco druhým dát, ty dokážeš jenom těm druhým všechno brát!" zavrčel na něj Naruto a nedal na sobě jakékoliv pocity znát.
Strašně ho štvalo už jenom to, že prožil svoje dva roky života v bolestech a trápeních.
,,Nezamiloval jsem se do povrchního, arogantního, chladného Uchihy, co se dokáže jenom přetvařovat. Zamiloval jsem se do tebe! Myslel jsem, že tě dokážu změnit k lepšímu, ale zřejmě sem se asi spletl!"odsekl Naruto.
,,Ne! Já… Dokážu se změnit!"namítl Sasuke a snažil se k němu přistoupit, ale Naruto natáhl ruce, ve kterých svíral kunaie a přitiskl mu je ke krku.
,,Nepřibližuj se ke mně."zavrčel chladně.
Teď se hodně podobal Sasukemu a sám to věděl, ale neměl jinou možnost. Tušil, že by Sasuke slib nesplnil a on už dál nechtěl podstupovat to co před několika dny.
,,Ale… Já tě miluju."řekl Sasuke, ale nehodlal se udělat další krok, nebo pouze kunaie odstrčit, věděl, že by mu Naruto dokázal ublížit.
,,To jsou jenom slova Sasuke, pouhá slova, žádné činy."Naruto stáhnul kunaie stranou.
,,Odteď už není žádné ,,My.". Odteď nejsem milenci, týmový parťáci ani kamarádi, jsme jenom staří známí. Nevrátím se do Konohy ani kvůli tobě, či Sakuře nebo Kakashimu. Kvůli nikomu. Je mi jedno jak se Deidara rozhodne s Itachim, jelikož měl stejně zmařený život jako já. Klidně se budu potulovat světem sám. Je mi to jedno, ale do Konohy se já už nevrátím dokud tam bude tvoje přítomnost. Dokud tam budeš ty, už mě neuvidíš."Naruto to říkal s ledovým klidem, pomalu a zřetelně.
I když mu to trhalo srdce na miliardy malých kousíčků, slova sama vycházela z jeho úst a mozek si stále mlel stále tu svou, že to co říká je správně, ale srdce říkalo opak a Naruto tentokrát věřil svému mozku. Jeho srdce zklamalo v tu dobu, kdy se stal služkou a zároveň i děvkou milostivého pana Uchihy.

Sasuke myslel, že ho to na místě zabije. Nemohl uvěřit tomu, co mu tu právě Naruto říkal. Tohle přece nemohl být ten Naruto, kterého znával. Tohle by Naruto nikdy neřekl ani jemu. Tohle byl někdo jiný v Narutově těle, ale Naruto to nemohl nikdy být.
,,Naruto…"oba chlapci otočili svoji pozornost na druhého blonďatého muže, který stál kousek od nich.
Podle výrazu Itachiho, který stál za ním oba poznali, že ani jeho přemlouvání nedopadlo tak jak sám Itachi předpokládal.
,,Vyrazíme."přikývnul Naruto a přešel k dlouhovlasému muži.
Oba se naposled podívali na jejich bývalé přátelé, týmové parťáky, lásky a milence v jednom a oba v bílém oblaku kouře zmizeli.

Sasuke se podíval Itachimu upřeně do očí, ve kterých se zračila lítost, láska, smutek, bolest a zklamání, přesně to, co teď Sasuke sám cítil.
,,Myslím, že bychom se měli usmířit."zamumlal najednou Sasuke a v několika dalších vteřinách stál u Itachiho a natahoval k němu svoji ruku.
Itachi ji vděčně přijmul.
,,Je načase na to všechno zapomenout a být zase pravými bratry."slabě se mladší z Uchihů pousmál.

Dva mladí muži vyšli zrovna z vesnice, ve které doteď přebývali a po větvích stromů se přibližovali k Mlžné vesnici.

,,Neviděli jste někde Tobiho?"zeptal se Pein Zetsua.
Záporně zakroutil hlavou a dál si šel po svém. Pein šel dál až potkal Hidana, který však po jeho optání kde je Tobu stejně jako Zetsu zakroutil záporně hlavou.
,Kde zase si, ty malý kulatý něco!'vrčel v duchu zrzek a razil si to přímo ze sídla ven

Tam se rozhlídl na všechny světové strany a pomalu si už začínal myslet, že se Tobi při hledání Deidary sám ztratil, ale najednou uslyšel jakési volání ze shora. Zvedl hlavu a uviděl Tobiho sedícího na okraji střechy s dalekohledem v ruce jak prozkoumává každičký milimetr okolí a přitom si pro sebe hlasitě ,,šeptá":,,Deidara - sempai, no tak, kde jste. Tobi-chan vás hledá…"
Sám Pein se musel zasmát jeho radlické debilitě, kterou nesdílel ani sám Naruto Uzumaki.

,,Měl by si se přeměnit…"navrhnul Naruto, když společně seskočili z větve na tvrdou, zaprášenou zem.
Dei jenom přikývnul a změnil se v pěkného kluka s hnědými vlasy a oříškovýma očima.

,,Kam myslíš, že měli namířeno?"zeptal se Itachi svého mladšího brášky, když spolu společně prohledali celou vesnici, ale nikde je nenašli.
,,Na sever odtud je Mlžná, vydáme se tam a mohl by si se už konečně přeměnit zpátky?!"odpověděl Sasuke a měřil si Itachiho zkoumavým pohledem.
,,Proč? Nelíbím se ti?"nadhodil Itachi smutná kukadla.
,,Naruto umí to sexy jutsu mnohem líp než ty."odpálkoval ho jednoduše mladší Uchiha.
Itachi si pro sebe jenom něco zamručel a proměnil s zpátky do své pravé podoby.

,,Myslíš, že nás budou hledat?"nadhodil najednou Naruto, když seděli s Deidarou na prostorné louce u řeky.
Dei pokrčil jenom rameny.
,,Výslovně jsem mu zakázal, aby mě nehledá, ale on udělá co uzná za vhodný."odpověděl nenuceně.

Sasuke s Itachim stanuli na stejné louce. Oba blonďáčci seděli u vody a pozorovali její hladinu. Každý z černovlasých chlapců se postavil za svého ,,vyvoleného".
,,Itachi?!"
,,Sasuke?!"oba blonďáci se prudce otočili.
,,Řekl jsem ti jasně, aby si mě nehledal!"zakřičel Deidara na dlouhovlasého muže, která stál naproti němu.
Oba chlapci sedící na zemi se vymrštili na nohy a propichovali své ,,bývalé" lásky pohledem.
,,Chci s tebou mluvit."řekl Sasuke a upřeně se díval Narutovi do očí
,,Tsse na to zapomeň."odfrkl si Naruto.
,,Naruto… Bez tebe nemá můj život smysl. Jestli…. Jestli se ke mně nevrátíš… Já-Já si něco udělám!"zavrčel výhružně Sasuke.
,,Zkoušíš to přes vydírání?! Jak slabé Sasuke Uchiho! Klidně si chcípni, mě tvoje smrt nějak nezasáhne, aspoň konečně budu volný a nebudu tebe mít pořád za zadkem."odsekl chladně Naruto a díval se na Deidarova vzdalující se záda.
,Zřejmě nás chtějí nechat o samotě.'problesklo Narutovi hlavou.
,,Fajn. Jak chceš."zamumlal Sasuke a z pouzdra vytáhl kunai.
Přiložil si ho k srdci a znovu se podíval Narutovi upřeně do jeho nebesky modrých očí.

Naruto se na něj chvíli podivně podíval než se najednou ušklíbl.
,,No tak dělej! Na co čekáš?! Jestli na mí svolení tak tady ho máš: Chcípni Sasuke Uchiho!"zakřičel na něj Naruto a pět vteřin na to se jeho oči rozšířily překvapením.
,,S-Sasuke…?"vyšlo mu z úst, když viděl padající tělo k zemi.
,,Sasuke!"zakřičel a vrhnul se k němu.
Krev se čím dál rychleji prosakovala Uchihovým bílým tričkem. Z úst mu vytekly dva pramínky krve a jeho temné oči barvy oči byly mrtvolně chladné.
,,Sasuke."Naruto s ním zatřásl, ale nic se nedělo.
Sasuke dál ležel nehybně na zemi.
,,No tak Sasuke! Přestaň blbnout! No tak vstaň!"oči se mu zalévaly slzami a jaksi mu nedocházelo, že pokud je v člověku zasaženo srdce nemá šanci se probudit jako třeba například při bodnutí do břicha.
,,Sasuke! Ne-Neopouštěj mě! Prosím! Já… Já tě miluju, prosím… Neopouštěj mě…Vrátím se k tobě, ale prosím… Probuď se…"jeho hlas pomalu slábl na hlasitosti a poté propukl v tichý pláč a nářek.
Tohle přece nechtěl! Nemyslel si, že by tohle byl Sasuke kvůli němu schopen udělat.
,,Takže se ke mně vrátíš?"ozvalo se najednou těsně u jeho ucha a osoba ležící na zemi udělala najednou PUF a byla pryč, zbyl po ní jenom obláček prachu.
Naruto za sebou uslyšel jednoduché ušklíbnutí, které zajisté patřilo osobě, která měla ležet mrtvá na zemi. Naruto se začal ošklivě mračit, zatnul ruce v pěst a aniž by to Sasuke sám čekal, jednu mu vrazil, že odletěl dobrých pár metrů od Naruta a zůstal ležet na zemi.

Naruto vyletěl jak řízená střela ze svého místa a mířil si to k Uchihovi, kterého okamžitě zasednul a chytil ho za límce jeho bílého trika.
,,Ty idote! Já myslel, že si mrtvý! Co tě to kurva napadlo!"začal na něj křičet nevšímaje si toho, že o několik metrů dál probíhá zřejmě ostrá hádka Itachiho a Deidary.
Sasuke se jenom potěšeně usmíval. Zřejmě mu nevadilo, že je Narutem zasednutý, že od něj dostal přes hubu ani, že na něj teď křičí všemožný nadávky, nepřipadalo mu to podstatný. Podstatným mu připadalo to, že se o něj Naruto bál, že mu na něm přece jen trochu záleží.
,,Posloucháš mě ty idote!"do reality ho vrátila až tvrdá Narutova facka.
,,Co?"kouknul na něj Sasuke.
,,Říkám, že tě miluju… A jestli ti an tom pořád tolik záleží, vrátím se s tebou do Konohy."zabručel Naruto polovičně usměvavě a polovičně naštvaně za ten pitomý trik.
Sasuke zvedl hlavu ze země a přitiskl svoje rty na ty jeho.
,,Si piš, že mi na tom záleží."usmál se na něj starší chlapec.
,,Ale mám pár podmínek."zabručel Naruto a odtrhl se nechtěně od jeho rtů.
,,Povídej."Sasuke si znovu položil hlavu na zem a pořád se usmíval.
,,Za prvé… Už ti nebudu dělat služku a děvku, kdy se ti zachce."zamumlal první z podmínek.
,,Splněno."kývnul Sasuke.
,,Za druhé… Už nehodlám spát sám."diktoval.
Sasuke se jenom dál usmíval a přikyvoval.
,,Za třetí… Budu si chodit kam chci a kdy chci. Nebudu ti muset říct kam jdu, s kým jdu a v kolik přijdu. Bude to na mě."další přikývnutí.
,,A za čtvrtý chci abychom byli už spolu a abys přestal trapně žárlit."zabručel nakonec a spojil znovu jejich rty.

O pár dnů později se Naruto, Sasuke, Itachi a Deidara dostavili do kanceláře Hokage - sama. Tsunade chtěla zavolat stráže, ale nakonec se vše vysvětlilo a Deidara s Itachim se stali právoplatnými členy Listové vesnice v Ohnivé zemi.

Oba chlapecké páry se nastěhovali do sídla Uchihů, které i pro čtyři lidi bylo stále moc velké.

,,Sasukééé!"mladší z bratrů Uchihů zvedl hlavu od misky s jídlem a podíval se na svého bratra stojícího ve dveřích s hodně naštvaným výrazem ve tváři.
,,Hmm?"pobídl ho nenuceně k tomu, aby začal mluvit.
,,Kdo je ta růžová uječená jepice?!"zavrčel na něj a posadil se na protější židli.
,,Sakura Haruno. Moje kamarád-… Strašná toť husa."zabručel Sasuke.
,,Proč tě to, ale najednou zajímá?"podivil se Sasuke.
Itachi vstal, přešel k Sasukemu, chytnul ho za límec a vlekl ho k oknu. Když se z něj Sasuke podíval vybuchnul smíchem.

Venku stály skupinky mladých i starších dívek, paní a dam a v rukách držely různé tabule, plakáty a papíry na nichž stálo: ,,Milujeme tě Itachi Uchiho!"
,,To není vtipný!"zavrčel Itachi, když se Sasuke stále nepřestával smát.
,,Co se tady děje?"přišli ze shora oba blonďáci a když přistoupily k oknu vypukly v hlasitý smích stejně jako Sasuke.
,,Myslím, že bychom se měli otočit."navrhnul Naruto když viděl, že se Sakura a pár ostatních holek začínalo svlékat.
,,Dobrej nápad."pípnul vyděšeně Itachi a všichni čtyři rychle zatáhly záclony a k oknu se otočily zády.
,,A co jako budeme dělat teď?"zeptal se Deidara a nehodlal se otočit.
,,Heh… Nic mě nenapadá."pokrčil rameny druhý blonďák.
,,Počkáme."navrhnul Sasuke.

O čtyři hodiny později

,,To je to nikdy nepřestane bavit?"zakňučel frustrovaně Uzumaki a znuděně otrhával okvětní lísky ze sedmikrásky a přitom si pobrukoval: ,,Má mě rád, nemá mě rád."
,,Myslím, že nám nedáváš jinou možnost."podíval se na něj Sasuke a zablýsklo se mu v očích.
,,Ne! Zapomeň! Tam ven?! Nikdy! Ani za nahýho Deidaru!"Itachi couval a couval dozadu.
,,Naruto… Pomůžeš nám?"podíval se na něj Sasuke s Deidarou.
,,Že váháte."ušklíbl se Naruto a společnými silami vyhostili Itachiho z jejich domu.

,,Tohle sem zažíval celý ty roky…"kroutil hlavou Sasuke, když dalekohledem sledoval ze střechy prchajícího Itachiho před davem fanynek.

,,Deidara - sempai?"Tobi se jaksi zatoulal někam daleko od organizace do jakési nory, když hledal svého milovaného sempaie.
,,Deidaro!"kňučel nešťastně.
Najednou se z oné nory ozvalo vrčení. Tobi se plazil po čtyřech dál.
,,Deidara - sempai! Vy teda chrápete!"bručel Tobi a lezl stále dál.
Vrčení pomalu zesilovalo a Tobi si uvědomoval, že to asi nebude jeho milovaný blonďatý sempai.
,,Čiči?"

 


Komentáře

1 Snooki Snooki | Web | 18. listopadu 2011 v 22:28 | Reagovat

Ahoj, prosímtě, soutěžím o Vánoční dárek pro svého přítele. Bohužel na něj nejsem schopná ušetřit, jelikož chodím ještě do školy. Pomůžeš mi prosím? Stačí kliknout na tento odkaz! Moc mi tím pomůžeš, tak ti moc děkuju!
http://vanocni.datart.cz/nikola-holanova-si-preje-led-televize-lg (pod obrázkem stromečku dej tlačítko "darujte ozdobu" - uplně vlevo)
PS: Pokud by jsi potřeboval/a někde zahlasovat, stačí se ozvat!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama