Blbej fór

18. listopadu 2011 v 16:50 | N@ruko Uch!zum@k!
Takže protože jsem dosud nic nevymyslela tak vám sem dávám jednu super povídku.Je z blogu:http://naruko-uchiha.blog.cz/.Tento blog slouží teď už jako velký archiv.Ale povídky jsou tam pěkný.Tkže pěkný počteníčko.Usmívající se



Já Sasuke Uchiha se sázím, že se do jednoho měsíce vyspím s Narutem Uzumakim. Jestliže se tak nestane, vyplatím svým kamarádům - Gaarovi, Nejimu, Kibovi a Shikamarovi - částku o výši osmi tisíc jenů. Pokud sázku splním a vyhraji Gaara, Neji, Kiba a Shikamaru mi vyplatí stejnou částku.

Povoluje se jenom sex, ostatní věci jako například zamilovanost se zakazuje. Pak automaticky prohraji.

Sasuke Uchiha



Ohromeně zírám na kratičkou úmluvu, kterou mi předala moje nejlepší kamarádka TenTen, která tento papírek našla u svého, teď už ex přítele Nejiho v jeho bytě.
,,To přece nemůže být pravda, miluje mě!"kroutil jsem záporně hlavou a snažil se zastavit slzy deroucí se mi do tváře.
,,Promiň Naruto, ale je to tak. Sasuke se s nimi vsadil, protože se tě ještě nikomu nepodařilo…"nedokázala najít vhodná slova.
,,Dostat do postele a ošukat…"pomohl jsem ji.
Soucitně se na mě podívala.
,,TenTen mohla bys… Odejít? Chci být teď sám."podívám se na ni.
Přikývne a s tichým rozloučením odejde z mého domu pryč.

Sesunu se na svoji postel s papírem v ruce a konečně nechám volný průchod svým slzám, které si okamžitě razí cestičku z mých očí, po tváři až k bradě, ze které v podobě kapek spadají na moje kolena, které mám přitisknutá těsně k sobě. Nechce se mi dělat nic jinýho než sedět a brečet a nadávat si do idiotů. Jak snadno jsem mu dokázal podlehnout, okouzlil mě tím svým svůdným a zároveň chladným pohledem, smyslnými rty a pevnou, svalnatou postavou, nemluvě o tom jaký byl v posteli ať už tu byla řeč o sexu nebo jenom o obyčejném mazlení.

Najednou se rozdrnčel domovní zvonek. Vstal jsem z postele a jako tělo bez duše jsem šel dolů po schodech otevřít dveře. Celkem mě i překvapilo, že za nimi stál zrovna on. Myslel jsem si, že si vzal svoji výhru a šel ji někam se svými rádoby přáteli oslavit.
,,Naruto…"pronesl moje jméno.
,,Vypadni a nech mě bejt!"odseknul jsem mu a červenýma opuchlýma očima, ve kterých se zračil hněv, zlost, možná i sebelítost a vztek jsem si ho přeměřoval.
Chtěl jsem zabouchnout dveře, ale on tam vrazil nohu.
,,Prosím… Chci si promluvit…"naléhal Sasuke.
,,Není o čem mluvit… Užil sis, fajn, beru to, ale nech mě kurva být!"vykřiknul jsem a slzy se mi vehnaly znovu do očí.
Nic neříkal, prostě mi vniknul do domu a zavřel za sebou dveře. Opřel se o ně a zadíval se na mě smutným pohledem.

Bylo ticho. Tíživé ticho. Měřili jsme si pohledy jeden druhého.
,,Tak jak sis užil výhru?"zeptal jsem se konečně, jen abych protnul to panující ticho.
,,Vrátil jsem ji s tím, že jsem vlastně nevyhrál, protože jsem se do tebe šíleně zamiloval a na tom papíře je zahrnutý pouze sex, nic víc."odpověděl mi a já se jenom ušklíbnul.
,,Ale podívejme se… Sasuke se zamiloval a dokonce šíleně…"šklebil jsem se mu do očí.
Pořád na mě koukal smutně. Věděl, že to posral a věděl, že to vím i já a proto radši nic neříkal. Netušil jsem jestli mluví pravdu, zradil mě a já zradu nesu těžko zvláště ze strany dosud milované osoby.
,,Naruto…"postoupil ke mně o krok, ale já spěšně couvnul.
,,Nepřibližuj se ke mně…"ukázal jsem na něj prstem.
,,Miluju tě…"špitnul zničeně.
,,Tsse… Kolikrát já to už od tebe slyšel a bylo to mluvení do větru, viď?! Chtěl si se se mnou jenom vyspat, jelikož se to nikomu jinýmu nepodařilo a já byl ve svých osmnácti pořád ještě panic!"rozkřičel jsem se na něj.
,,Nebylo to mluvení do větru… Ze začátku sázky mi šlo vážně jenom o to vyspat se s tebou, ale po týdnu ztrávenýho ve tvý přítomnosti se to změnilo. Zamiloval jsem se… Do tebe."řekl.
,,Ne Sasuke… Jenom si to namlouváš, protože zatím nemáš někoho jinýho kdo by ti podržel. Až si někoho zase najdeš, zjistíš, že sis to namlouval, že sis vymyslel lásku ke mně a zapomeneš."slyšel jsem se říkat.
,,Ne! To není pravda! Oni nejsou nic, ty jsi… Jiný, jsi… Můj."odpověděl a přistoupil ke mně i přes můj vyslovený zákaz.
Nemohl jsem nikam jinam couvnout, jelikož za mými zády byla zeď.

Sasuke si opřel svoje ruce vedle mé hlavy a díval se na mě těma svýma onyxovýma očima, ve kterých jsem se vždycky dokázal ztratit a málem již kolikrát nenajít cestu ven.
,,Nech mě bejt… Říkám ti to naposledy…"snažil jsem se ho do sebe odehnat, ale nějak se mi to prostě nedařilo.
,,Nechci Naruto… Věř mi, prosím…"špitnul mi do ucha.
Čelem se opíral o zeď za mnou a šeptal mi do ucha jaká to byla blbost, že mě miluje a nechce mě ztratit. Chce, abych mu věřil, abych mu dal druhou šanci.
,,Chtěl by si toho ode mě moc Uchiho…"znovu jsem najel na starou linii.
Nikdy jsem mu neřekl jménem až v tu dobu, kdy jsem se do něj zamiloval. Pak jsem mu teprve začal říkat jménem.
,,Jsem Sasuke! Říkej mi Sasuke, jsem Sasuke, Naruto… Sasuke…"jeho hlas zněl rozladěně.
Jakoby chtěl brečet.
,,Jdi už…"opřel jsem si svoje ruce o jeho pevnou svalnatou hruď.
Až jsem měl obrovskou chuť ho obejmout, natisknout ho na sebe a už nepustit. Ne… Musím být silný, nesmím se nechat tak zblbnout jako před tím. Už neudělám stejnou chybu.
,,Ne…"vzdychnul.
,,Tak co chceš?!"křiknul jsem na něj.
,,Chci tebe, chci, aby si mi dal druhou šanci, chci, aby si mi odpustil, aby si byl se mnou…"mumlal a jeho ruce sklouzly na moje ramena.
,,Chceš toho moc Uchiho…"odpověděl jsem mu jednoduše.
,,Jsem Sasuke! Sasuke! Jmenuju se Sasuke…"vykřiknul naštvaně.
Se mnou to ani nehnulo. Byl jsem zvyklý, že na mě lidé křičí a proto to se mnou nehnulo. Vím, že by se správně měla lidem dávat druhá šance, ale já mohu být tu výjimkou a nedat ji. Já nejsem nějaká poběhlice, která se bláznivě do Sasukeho Uchihy zamiluje, ten se s ní vyspí, odkopne ji a ona se pak k němu ještě po čtyřech připlazí s prosíkem.
,,Dobře… Sasuke."opravil jsem se.
,,Teď je to dobře."špitl jemně a usmál se lehce.
,,Jdi už, prosím…"zaškemral jsem.
,,Nechci jít…"naléhal Sasuke a jeho ruce sklouzly z ramen na boky a přitisknuly si mě na jeho pevné tělo.
,,Ne!"vykřiknul jsem a zazmítal sebou.
On mě ihned pustil a odstoupil ode mě.
,,Promiň Naruto…"ještě nikdy jsem neslyšel tolikrát slovo promiň ze Sasukeho úst za celou tu dobu co jsem ho znal a že jsem ho znal už nějakej ten pátek.
,,Jdi už pryč, prosím…"naléhal jsem na něj a neměl jsem daleko k dalším slzám.
Sasuke se na něj smutně díval. Věděl, že hodně ztratil, ale nevěděl jak to získat zase zpátky.
,,Budeme tedy jen… Přáteli?"to poslední slovo vyslovil s velkou námahou.
,,Přátelé…"natáhnul jsem k němu ruku ve znamení jakéhosi míru.
Sasuke si povzdychnul.
,,Přátelé…"procedil skrze zaťaté zuby Uchiha a podal mi ruku.
Mým tělem a zřejmě i Uchihovým projel jakoby slabý záchvěv elektrického proudu. Pustili jsme se a Sasuke zmizel z mého domu.

Zmoženě jsem se opřel o domovní dveře, nevěděl jsem, že Sasuke je z druhé strany o ně opřený také. Chvíli oba zírali do prázdna, než zamumlali jediná dvě slova: ,,Miluju tě."ani jeden je však neslyšel. Nebo snad ano?

Druhý den ráno, když jsem pospíchal do školy, jako obvykle pozdě, srazil jsem se s nějakou ženou.
,,Pardon! Promiňte já jsem nechtěl… Paní Uchihová?"vytřeštil jsem oči, když v ženě, do které jsem omylem narazil, jsem poznal matku Sasukeho.
,,To je dobré Naruto…"usmála se na něj jemně.
,,Co jste tu dělala?"zajímal jsem se a absolutně ignoroval poslední zvonění.
,,Já… Byla jsem za vašim třídním, abych Sasukeho omluvila…"odpověděla a neměla daleko k slzám.
,,Co se s ním stalo?"nechápal jsem ale cítil jak se mě najednou zmocnil strach.
,,Je v nemocnici… Kam utíkáš?"černovlasá žena chtěla dopovědět, ale já se v jednom momentu sebral a utíkal pryč.
,,Za Sasukem přece!"křiknul jsem a vyběhl ze školní budovy.

,,Je mi líto, ale informace o Sasukem Uchihovi můžeme předat jenom rodinným příslušníkům."odpověděla posmutněle sestřička na můj dotaz.
,,Je tu se mnou… On je skoro rodinným příslušníkem."ozval se za mnou hlas Sasukeho matky.
,,Pokoj 314."pípla jenom sestřička a zmizela za svými povinnostmi.
,,Díky."obrátil jsem se paní Uchihové.
Ta se jenom přívětivě usmála.
,,Jdi za ním, ptal se po tobě hned jak se probral."jemně mě vyhnala za ním.
Usmál jsem se na ní zářivě a vydal se do pokoje 314.

Otevřel jsem tiše dveře a vstoupil do pokoje. Sasuke ležel na posteli a do jeho těla vedlo nespočetně různých hadiček. Nevěděl jsem co se stalo, ale i tak jsem neměl daleko k slzám. Přistoupil jsem k jeho posteli a díval se na něj. Jakoby vycítil moji přítomnost a otevřel oči. Viděl jsem jak se přes kyslíkovou masku slabě usmál.
,,Naruto…"šeptnul.
Netušil jsem proč to najednou tak dělám, ale kyslíkovou masku jsem mu dal stranou, sklonil jsem se k němu a jemně přitiskl svoje rty na ty jeho. Odtáhnul jsem se od něj po celkem dlouhé chvíli. Nedělali jsme nic, jenom jsme měli rty přitisknuté k sobě.
,,Bál jsem se o tebe…"špitnul jsem a přitáhl si židli k jeho posteli, která stála u malého stolku pod oknem.
,,Chyběl si mi…"slyšel jsem ze Sasukeho úst.
,,Neviděl si mě den."odpověděl jsem mu s mírným úsměvem na tváři.
,,Stejně si mi chyběl…"nedal se.
,,Kluci už tu byli?"zeptal jsem se zvědavě.
Sasuke slabě záporně zakroutil hlavou.
,,Vykašlali se zřejmě na mě."odvětil jen.
,,Co se ti stalo?"zeptal jsem se.
,,Včera, když jsem šel od tebe, tak mě srazilo auto… Řidič ujel… Policie už po něm pátrá…"vysvětlil mi.
,,Aha… To… Mě mrzí."věděl jsem, že je to částečně má, ale i jeho chyba.
A já jsem byl teď ochoten dát mu druhou šanci. Sice nevím co mě k tomu přesvědčilo, snad ten strach o něj, že bych o něj mohl přijít, nebo prostě jen to, že ho tolik miluju či fakt, že už bych se ho nemohl nikdy dotýkat a mít ho u sebe, ale i přes to všechno jsem plně ochoten mu tu druhou šanci prostě dát. Tedy… Jestli on oni bude vlastně ještě vůbec stát.
,,Co tu vlastně děláš?"zeptal se najednou Uchiha tiše.
,,Říkám, že jsem se o tebe bál."odpověděl jsem.
,,Nic víc? Co ta pusa?"vyzvídal dál.
,,Nic víc. Ta pusa byla jenom… Eh… Přátelská…"odpověděl jsem jaksi trhavě.
,,Slyšel jsem tě…"špitnul Sasuke a zadíval se na protější zeď.
,,Cože?"nechápal jsem.
,,Slyšel jsem, jak si říkal, že mě miluješ… Včera… U dveří… Já řekl to samé, ale asi si mě neslyšel… Ale já tebe jo…"podíval se znovu na mě těma nádhernýma očima a já cítil jak rudnu ve tváři.
Sakra! A já tak doufal, že mě neuslyší!
,,T-To ne-nepatřilo to-bě!"zakoktal jsem se.
Sasuke pozdvihl obočí.
,,A komu teda?"zeptal se zvědavě.
Vím, že on ví, že to patřilo jemu.
,,To-to patřilo…"nemohl jsem najít vhodného kandidáta, který zastupoval Sasukeho.
,,Fajn… Patřilo to tobě!"vzdal jsem snahu zapírat.
,,No proto…"ušklíbnul se a sundal si kyslíkovou masku, kterou jsem mu po té ,,puse" zase nasadil.
Vztáhnul ruku, chytil za mikinu, kterou jsem měl na sobě a přitáhl si mě k sobě pro polibek.

Ani jeden z nás si nevšimnul osoby, která na nás koukala z ,,dveřního" okénka.

Stála tam Sasukeho matka s lehkým úsměvem na tváři. Věděla, že tohle je její poslední chvíle na svobodě a tak si ji chtěla alespoň natolik užít. Chtěla vidět svého milovaného syna s někým, kdo jej opravdu miluje.

Ještě chvíli se na ně tak zasněně dívala než s krátkým povzdechem zmizela z nemocnice na policejní stanici.

Konec

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama